Někteří lidé říkali, že výroba elektromotoru je velmi jednoduchá.
Chci říct, že pokud chcete vyrobit dobrý motor, není to tak jednoduché.
1. Nyní mluvíme o běžných procesech žíhání a kalení pro motory:
Při výrobě a výrobním procesu motorů se někdy používají procesy tepelného zpracování, aby se získaly určité výkonnostní výhody určitých součástí. Různé materiály, komponenty a požadavky na výkon vyžadují různé metody tepelného zpracování. 1, Proces žíhání zahrnuje zahřátí součástí na 30 až 50 stupňů nad kritickou teplotu, jejich udržování po určitou dobu a následné pomalé ochlazení na pokojovou teplotu. Aplikace žíhání má zlepšit vnitřní strukturu a zpracovatelnost materiálů; Zvýšit plasticitu materiálů a odstranit některá zpracovatelská napětí; U magnetických materiálů jej lze použít k odstranění jejich vnitřního pnutí, zlepšení magnetické permeability a snížení energetických ztrát. Mezi materiály, které lze tímto procesem zpracovat, patří především litina, ocelolitina, kovaná ocel, měď a slitiny mědi, magnetické materiály, vysoce uhlíková ocel, legovaná ocel a nerezová ocel. Svařovací součásti motoru (jako jsou svařovací hřídele, základny svařovacího stroje, svařovací koncovky atd.) a holé měděné tyče rotoru musí projít nezbytnými procesy žíhání.
2. Proces kalení zahrnuje zahřátí dílů nad kritickým teplotním bodem, jejich udržování po určitou dobu a následné rychlé ochlazení. Zvoleným chladicím médiem je voda, slaná voda, chladicí olej atd. s cílem dosáhnout vysoké tvrdosti. Obvykle se používá ke splnění požadavků na výkon dílů, které musí vydržet vysoké zatížení nebo odolnost proti opotřebení. Kalení indukčním ohřevem je metoda, která využívá principu elektromagnetické indukce ke generování indukovaného proudu na povrchu obrobku. Prostřednictvím kožního efektu střídavého proudu se povrch obrobku rychle zahřeje do austenitizovaného stavu a poté se rychle ochladí, aby se struktura povrchu přeměnila na martenzit nebo bainit, čímž se zlepšuje tvrdost povrchu, odolnost proti opotřebení a únavová pevnost obrobku. při zachování vysoké houževnatosti ve středové oblasti. Tato metoda se běžně používá u dílů, jako jsou hřídele a ozubená kola, aby se zlepšil jejich mechanický výkon. 3, Kritická teplota při tepelném zpracování se týká teploty, při které se mění mikrostruktura kovového materiálu, což vede k významným změnám výkonu. Kritické teploty různých kovových materiálů jsou také různé. Kritická teplota pro tepelné zpracování uhlíkové oceli je kolem 740 stupňů C a kritická teplota se u různých druhů oceli liší; Kritická teplota nerezové oceli je relativně nízká, obecně pod 950 stupňů; Kritická teplota pro tepelné zpracování hliníkové slitiny je obecně kolem 350 stupňů; Kritická teplota slitiny mědi je relativně nízká, obecně pod 200 stupňů.
